Genetická metoda byla v českém školství aplikována do roku 1951, kdy došlo k vytvoření jednotného školství a k upřednostnění metody analyticko-syntetické (slabikování). O návrat genetické metody se zasloužila PhDr. Jarmila Wágnerová, CSc., do českých škol se tato metoda vrací od roku 1995.
Výuka čtení pomocí genetické metody spočívá především v hláskování a následném čtení celých slov: N-O-S = NOS. Hlavní smysl této metody čtení můžeme vidět zejména ve čtení s porozuměním. Velmi brzy děti pracují s texty, které jsou zaměřené na pochopení obsahu, získávání informací a další práci s textem.
Nejprve dochází k postupnému seznamování se s jednotlivými písmeny velké tiskací abecedy, kde lze využít i znalostí žáků již z předškolní výchovy (např. se umějí podepsat). Pro děti je zapamatování si nejprve velkých písmen snadnější, a to především díky jednoduchosti jejich grafické podoby. Také se jejich pozornost nezaměřuje v jednu chvíli na čtyři grafémy jako u klasické analyticko-syntetické metody, kde se naráz učí všechny tvary malé i velké tiskací/psací abecedy.
Jakmile žáci ovládají velkou tiskací abecedu, přecházejí plynule na abecedu malou. Vše je otázkou maximálně jednoho týdne, děti jsou malou tiskací abecedou obklopeni na ulici, v dětských časopisech, knihách a nevědomky si jednotlivé tvary upevňují a pak už si jen doplňují méně známé tvary.
Od prvních dnů ve školní lavici zaznamenávají své myšlenky, slova a věty hůlkovým písmem do pracovních sešitů a deníčků, čímž si opět procvičují sklad a rozklad slov důležitý pro zvládnutí techniky čtení. Je to pro žáky také velmi motivující, protože velmi záhy již zvládají zápis svých myšlenek.
Samotné období, než se začnou učit psací písmo, trvá několik měsíců, což umožňuje dostatečný prostor na uvolňování ruky a prstů uvolňovacími a kresebnými cviky.
Hláskování je velmi nápomocné i při psaní, kdy se eliminuje vynechávání jednotlivých písmen ve slovech.